10. kapitola

21. srpna 2007 v 19:24 |  Důsledky kouzla
"Říkám, že se mi o tom zdálo. Objevili jste se tu vy a pak jsem byl ředitelem donucen podat si se Snapeem ruku, pak jsem bojoval s Malfoyem." vysvětloval Harry a při tom zběsile mlátil rukama kolem sebe.
"Co?!" zeptal se James ještě zmateněji.
Harry si vzdychl a pak začal znovu POMALU a SROZUMITELNĚ vysvětlovat "Zdál se mi sen a v tom snu se stalo přesně to, co se teď děje, chápeš?!"
"Ehm, takže si viděl do budoucnosti, takže víš, co se stane." vylítl najednou James radostně.
Harry jen zasténal a dal si hlavu do dlaní a mumlal si cosy o debilitě jeho otce. Hermiona rychle očima těkala z Jamese na Harryho a ve snaze zachránit situaci, po nich hodila čisté oblečení a vypochodovala spolu s Remem z místnosti. Ostatní se zatím pomalu beze slova vyhrabali z postele, převlékli a odešli, směr ředitelna.
Před dveřmi na ně čekal Rem a Hermiona. Harry řekl heslo, které si pamatoval ze snu.
Šli pomalu a mlčky. Zaklepali a po vyzvání vstoupili. V rohu místnosti stál Snape a pozoroval nově příchozí vražednými pohledy (pozn.aut: mám v tom strašnej čurbes, takže se nedivte pokud tam mám nějaký nesrovnalosti s minulýma kapitolkama)
"Co potřebujete, profesore Brumbále?"zeptala se slušně Hermiona (pozn.aut:slušně???sákryš a co pozdravit? =oDD )
"Jsem rád, že jste přišli, budeme muset vyřešit vaši.." ukázal na Poberty " návštěvu tady v budoucnosti. Není dobré aby se po hradě potulovali čtyři žáci z minulosti, proto navrhuji, aby jste tu týden možná déle zůstali, než se nám podaří najít cestu zpět. Ovšem.."zdůraznil a mával prstem ve vzduchu "..musíte si změnit jména a někteří z vás.." tentokrát střelil pohledem po Jamesovi "..si budou muset s pomocí, zde přítomného Severuse, změnit vzhled"
Těchto pár vět mezi zde přítomnou mládeží vyvolala bouřlivé reakce.
"Vždyť tenhle idiot nás akorát otráví."vykřikl Sirius.
"Jo přesně!"zařval James hned po něm.
Takhle na sebe řvali dlouho a dlouho dokud neumřeli. Hmm. Tak ne, řvali takle na sebe asi půl hodiny dokud Brumbál tuto vřavu nezastavil zvednutím ruky.
Stočili se na něj pohledy všech v místnosti.
"Utište se prosím, nebo budu nucen použít drastičtější prostředky, buď to podstoupíte dobrovolně a nebo vás k tomu donutím."řekl vážným hlasem.
Nakonec se šíleně rozchechtal. Všichni na něj hleděli jak na blázna. Dokud se Brumbál náhle nepřestal smát. Smrtelně zbledl a skládil se k zemi.
"Co mu je?" zeptal se nezůčastněně Ron.
"Asi chytnul infarkt." odvětil Harry lhostejně a opřel se o rám dveří a zadíval se z okna.
Zbytek lidí v místnosti po chvíli chytl záchvat nudy a začali dělat různé blbosti, jen Snape stál stále nehybně jak socha.
Po nějaké té uplynulé době se Brumbál pohnul a zvedl se ze země.
"Tak omlouvám se, nějak ně to chytlo, můžeme pokračovat." řekl a pokynul všem, aby se posadili. Jen snape stál pořád nehybně na místě jako socha.
"Tak prvně by ste si měli změnit jména a také ty Jamesi si budeš mustet změnit vzhled. Poté vám do vaší nové ložnice budou přineseny školní pomůcky a nějaké oblečení."
"Dobře tak jak se asi mám jmenovat."řekl ironicky James.
"Třeba tetka Bětka, je mi to jedno, hlavně jinak, než se jmenujete teď."řekl s vážnou tváří.
"Takže já se budu jmenovat Thomas Smith."řekl důležitě Remus.
"A já Simon White." odvětil znuděně Sirius.
"A já Daniel Terrpo."řekl hned na to James.
"Co to je za debilní příjmení?!" vysmíval se mu hned Siri.
"To je překroucení slova Potter, ty poleno."řekl napůl rozzuřeně a na půl zmateně James.
Teď byla řada na Petrovi, tak se všichni na něj podívali a on se jen rozklepal, po chvíli klepání, koukání a krčení potichu pisklavým hláskem prohlásil "A nemůžu být ta tetka Bětka?"
"Ty blbečku to byl jen příklad! Máš si vybrat normální jméno, víš co? Budeš se jmenovat Teodor Běťák. Spokojen?"řekl Siri.
Petr se usmál a přikývl.
"Tak tohle máme vyřešeno, rozvrhy vám budou doručeny v blízké době Severusem. Můžete odejít do ložnice, už tam máte nachystány své věci."pronesl Brumbál a vyhodil je z ředitelny.
Nikdo si však nevšiml nehybné postavy stále nehybně stojící.
"Tak to bychom měli, jdem se podívat, co nám tam strejda Brumlík přihodil ne?" zeptal se žertovně Remus a zamířil k ložicím, tedy nejdříve do nebelvírské věže.
Tak tam všichni dorazili a naše čtveřice se prohrabovala v přidělených věcech dokud sirius neykřikl zděšením
Všichni se na něj otočili a on držel v rukách obrovské růžové Brumblálovi tanga. Celá místnost propukla v hlasitý smích a začali si s němi házet. Nakonec se rozhodli, že je půjdou vrátit.
Tak vyrazili zase směr ředitelna. Šli zase mlčky a v ruce Remuse byli ony růžové tanga. Dorazili přes chrlič až k ředitelně, zaklepali a vstoupili.
"Pane profesore, neseme vám vaše tanga." řekl slavnostně Ron.
Brumbálova tvář nabyla jasně červené barvy a pak otevřel pusu a...........
 

ujetej rozhovor

13. srpna 2007 v 21:24 |  My
Ták kdysi já a mm00 jsme si psaly a vzešla z toho pak takováhle blbost, tak jsem se po dlouhé době rozhodla, že to zveřejním, mm00 nad tím přemýšlela kolem a dokola a nakonec naznala, že reputaci už má stejně zkaženou, tak si to užijte. Pa Ellion.

9.kapitola

7. srpna 2007 v 17:03 |  Důsledky kouzla
Jak vidíte tak je tu další kapitolka, tentokrát od mm00, což znamená, že na mně je napsat tu další, ale teď k věci. Mm00 si nemohla vzpomenout na heslo, tak to vkládám já a poprosila mě, abych vám všem něco vzkázala. Takže moc se vám omlouvá, že to trvalo tak dlouho a taky se omlouvá za kvalitu (ale náhodou mě se ta kapitolka zdá dobrá, tak posuďte sami)
Děkuji za pozornost, vaše Ellion
 


8. kapitola

18. dubna 2007 v 7:34 |  Důsledky kouzla
"Dobrý den pane profesore," pozdravili Hermiona, Ron a Harry zároveň.
"Jak je to možné Pottere! Grangerová, proč jste jim v tom nezabránila! Není možné, aby si sem Potter vodil své mrtvé předky! To už přesahuje všechny meze!"vykřikl najednou Snape.
"Ale pane profesore, to my ne..." řekl Harry, ale byl přerušen Snapem.
"Nevykládejte tu nesmysly! Nikdo vám stejně neuvěří!"

"Nechte mě alespoň domluvit! My to vážně nebyli, dostali se sem sami! Tak tu na mě neřvěte! Možná si to neuvědomujete, ale já nejsem můj otec!" odvětil na to s křikem Harry.
"Harry, Severusi, uklidněte se a posaďte se,"ozval se vyrovnaně Brumbál.
Ani jednomu se nechtělo, ale když se na ně Brumbál varovně podíval, oba se posadili vedle sebe. Ostatní jen nevěřícně celou scénu pozorovali.
"Vy ostatní, prosím, moment počkejte, než to vyřídím,"ozval se znovu Brumbál.
Všichni přestali tak zírat a očekávali, co bude s těma dvěma dál.
"Tak, Severusi, Harry, je na čase, aby jste se přestali chovat jak malé děti a začali se chovat k sobě uctivěji. Pro začátek si podejte ruce a uklidněte se."
"Cože?!"ozvalo se od obou.
Ignorovali varovný a naštvaný pohled Brumbála a dál se probodávali nenávistnými pohledy.
"Hele, pane profesore, Harry, mám ještě něco na práci. Neberte to osobně, ale nehodlám tu stát celý den,"ozvala se pochvíli Hermiona.
Oboěma došlo, že je celou dobu všichni pozorují a urychleně si podali ruce, i když s dost značnou nechutí.
Brumbál se pousmál, vyčaroval další židle a pokynul ostatním aby si sedli.
"Tak, když jsme už všichni v klidu," významně se podíval na Harryho a Snapea, "tak by jsme mohli probrat pár věcí. Bylo by dobré, kdyby jste vy čtyři na ten týden studovali, jako výměnný pobyt, aby nebylo podezdřelé, že se po škole pohybují cizí žáci. Už jsem informoval učitelský sbor. Dále by jsme si měli ujasnit, jak se budete jmenovat." pozvedl obočí.
"Já budu Ellen Snower."odpověděl Sirius.
"A já Thomas Noel," pravil James.
"Já Alex Rowell," řekl Remus.
"A j-já asi..No-o Teddy Jarko,"ozval se písklavý hlásek Petra.
"Tak to bychom měli, teď nejspíš půjdete do Nebelvíru, že? Musíte si ale nakoupit věci nebo sehnat ze školních zásob, to zařídím já. Rozvrhy vám sežene tady profesor Snape a jinak by to mělo být vše. Pro dnešek nashle. A Jamesi, ty se skus nějak upravit, ať nevypadáš jak tady Harry,"mrkl na ně a vyhodil je z ředitelny.
Na chodbě...
"Teda Harry to bylo," řekl Sírius.
"Prostě super, takhle se hádat se Snapeem!"popleskal Ron kamaráda po zádech.
"To byl Snape?!" vykřikl nevěřícně James.
"Ten Snape?!" ozval se ve stejnou chvíli Sírius.
"Jo, přesně ten,"odpověděl znuděně Harry.
"Hele, Malfoy!"vykřikl nenávistně Ron.
"Hele, Potter s jeho poskoky . A dokonce má i čtyři nový,"ozvalo se posměšně z druhého konce chodby.
"Moc si být tebou nevyskakuju, nás je sedm a ty jeden," řekla s klidem Hermiona.
Malfoy jen něco zamručel a chtěl se ztratit, ale Harry to nechtěl vzdát bez boje.
"Stůj přece nezdrhneš! Srabe!"
To Malfoye vytočilo a vyslal na Harryho kletbu, ten ji vykryl a strhl se boj mezi nimi ... Ostatní se do toho nechtěli míchat, tak se drželi dál a jen přihlíželi, když v tom najednou......

7. kapitola

7. února 2007 v 22:44 |  Důsledky kouzla
"Frede, co tady děláš?" podivil se Ron.
"Já tam ale ještě nejsem," ozvalo se za příchozím, který pořád ještě stepoval ve dveřích.
"Georgi," pravil Harry, "co kdybys TROCHU poodešel od těch dveří, aby se sem mohl Fred dostat?"
"Jasně," dotyčný rychle odstoupil ode dveří směrem do místnosti. Při této činnosti zavadil pohledem o Jamese.
"No, to je dost, brácho, že ses taky uráčil poodejít," hudroval Fred, když vcházel do místnosti. Zastavil se mezi dveřmi a pohled mu sklouzl na Remuse.
"Harry," řekl Georgie směrem k Jamesovi, "prej včera bylo velké pozdvižení. Nevíš o tom náhodou něco?"
"Ehm, Georgi?" ozval se pravý Harry, "já jsem tady."
George otočil svůj nechápavý pohled na Harryho.
"Hele," řekl Fred a ukázal na Remuse, "nepřipomíná vám náhodou tenhle kluk Lupina?"
Sirius se začal smát svým typickým štěkavým smíchem.
Dvojčata se na Blacka otočila.
"A tohle…" řekl George.
"Tenhle," opravil ho Fred.
"…připomíná…."
"….Siriuse Blacka."
Ticho.
Najednou všichni, kromě Freda a George, vybuchli smíchy.
Jakmile se trochu uklidnili, začal Harry vysvětlovat: "Tohle (ukázal na Siriuse) JE Sirius Black. Tenhle kluk JE Remus Lupin (ukázal na dotyčného) a tohle (ukázal na Jamese) NENÍ Harry Potter."
Fred s Georgem OPRAVDU VELICE NECHÁPAVĚ hleděli na všechny okolo.
"Takže, co jste nám přišli říct?" zeptala se Hermiona, aby hovor nestál.
"Brumbál si vyžádal vaší přítomnost," řekl George s pohledem upnutým na Jamese.
"A už vůbec se nedivím," řekl Fred s pohledem těkajícím z Remuse na Siriuse a zpět, "proč vás chce vidět."
"Tak jdeme, ne?" zeptal se Harry ode dveří.
"Jasně," odpověděli Pobertové jako jeden muž a následovali Harryho příkladu.
***
"Hele," řekl Fred před chrličem do ředitelny, "kdo ty teda vlastně jsi?" otočil se na Jamese.
"Jo, to by mě taky zajímalo," řekl George. "Vypadáš jako Harry a …"
"Spíš Harry vypadá jako já," opravil ho James.
"Ale to pak znamená…" pravil Fred.
"…že jsi…." doplnil ho George.
"….James…." doplnil oba dva chlapce James.
"…Potter," doplnil ho Harry.
Chrlič se znenadání otevřel.
Naši přátelé se rozestoupili, aby mohl dotyčný projít z ředitelny.
Po chvilce se na schodech objevil Remus senior.
Jakmile spatřil Poberty, zarazil se, zavrtěl nevěřícně hlavou a se slovy: "To nemůže, dopadnou dobře," odešel.
Naši přátelé vystoupali po schodech k ředitelně, kde následovně Harry zaklepal.
"Hele!" zařval James zezadu, aby ho Harry Slyšel.
Když už jsme u toho Harryho, Harry právě vstoupil do ředitelny na Brumbálovo pozvaní.
"Co se vlastně stalo," řval i nadále, když se prodíral dveřmi, "se Srabusem?!"
Uprostřed místnosti se zastavil. Do zorného pole se mu dostala černá postava, která se křečovitě držela desky stolu. Poté svůj pohled postava stočila na nově příchozí.
"To je snad zlej sen," zavrčel Severus Snape.

6. kapitola

3. února 2007 v 16:17 |  Důsledky kouzla
Ještě než se vrhnete na čtení........ tuhle kapitolu bychom chtěli věnovat Lestreil jako omluvu za to, co jsme ji vyvedli :(. Lestreil, we so sorry...
-----------------------------------------------------------------
Tu noc přespali všichni v Komnatě nejvyšší potřeby.
Harry se probudil jako první. Protože bylo ještě brzo, rozhodl se, že se trochu projde. Bloudil po hradě a ani nevnímal, kudy jde.
Je možné, abych byl alespoň jednou za život opravdu šťastný? Není to jen sen? Kdyby tenkrát nebylo Petra, asi by se tohle nestalo…počkat, já jim ještě o Petrovi neřekl. Z toho logicky vyplývá, že jim to budu muset říct.
S těmito myšlenkami Harry vešel do Velké síně, která, až na pár jedinců, zela prázdnotou. Usadil se ke stolu a začal jíst, avšak jeho myšlenky se nezabývaly tím, jestli je dobré kombinovat dort s toastem či nikoli. Jeho myšlenky se zabývaly Pobertama.
Radši jim to řeknu, ať to mám za sebou.
S odhodláním a plným žaludkem se vydal zpět do Komnaty.
*******
Mezitím v KNP se vše postupně probouzelo. Nejdříve Sirius, který opatrně probudil Jamese, aby spolu vymysleli, jak probudí Petra. Poté Remus, který se snažil klukům potichu vynadat, že mají blbé nápady. A nakonec, tedy skoro nakonec, zapomněli bychom na Petra, se probudil Ron s Hermionou. Sedli si do křesel, aby si před snídaní trochu pohovořili, ale chyběl tam Harry, čehož si jako první všiml James.
"Kde je Harry?"
"Nevím, možná už šel na snídani,"pokrčil rameny Ron a hlasitě si zívl.
"O půl šestý?" zeptal se Sirius nevěřícně.
"Jak jsi přišel na půl šestou?" otázal se James nevěřícně.
"Protože o půl šestý jsem vstával a Harryho postel byla prázdná."
"Třeba se šel projít,"usoudil Remus.
Jejich debatu přerušil Harry, který právě přišel: "No já si myslím, že Harry už je tu a klidně se ho můžete zeptat, kde byl."
"Kde jsi byl?" zeptala se Hermiona.
Všichni, až na ní, se začali smát. Hermiona pouze nechápavě těkala pohledem po smějících se osobách a potichu si mumlala: "Smysl pro humor mrtvého králíka." Po chvíli smíchu nastalo v místnosti ticho.
" Takže, abych odpověděl na Hermioninu otázku," začal Harry, "byl jsem se projít a při té příležitosti jsem popřemýšlel. Nakonec jsem došel názoru, že vám řeknu vše, na co se zeptáte."
Hermiona se zamračila, Sirius s Jamesem na sebe mrkli, Petr spal, Remus společně s Ronem na celý tento obraz hleděli neutrálně.
"Tak jak vidím, nikdo nemá námitky, tak se ptejte," pravil a posadil se.
Hermiona rezignovaně povzdechla, Ron stále měl neutrálně tupý výraz a pobertové se na Harryho pozorně zadívali a začali klást otázky.
"Proč nenávidíš Petra? Co ti udělal?"zeptal se jako první Sirius.
"Tak tedy,"začal Harry, "to díky Petrovi nemám rodiče."
"Petře, cos udělal Harryho rodičům?" zeptal se ze srandy Sirius. Poté se zatvářil jako bůh pomsty, když mu došlo, KDO jsou Harryho rodiče. "PETŘE!!!!! Cos udělal Jamesovi a Lily?!"
Pohledy Pobertů se stočili na Petra. Petr se jen nechápavě rozhlížel kolem sebe, protože se díky Siriusově zařvání probudil.
"Ehm," odkašlal si Harry, takže pohledy se otočili na něho, " být tebou, tak ještě nevyvádím, protože to ještě není všechno."
Petr se začal krčit u stěny, protože mu došlo, že se tady mluví o něm a tato řeč mu do jeho budoucnosti nepřinese nic pěkného.
"Řeknu vám to nejdůležitější. Petr se přidal k Voldemortovi, zradil mamku s taťkou a kvůli němu byl můj kmotr 12 let v Azkabanu."
"A kdo je tvůj kmotr?" zeptal se Remus, protože jako jediný už tak nějak začal chápat rodinné vztahy v této době.
"Sirius," odpověděl Harry popravdě.
"J- já jsem tvůj kmotr?" zeptal se šokovaně Sirius. "A byl jsem 12 let v Azkabanu?"
"Nutno ještě připomenout," dodal Harry, "že jsi zemřel rukou své sestřenice Bellatrix."
"Petře," zeptal se klidně James, i když to uvnitř něj pořádně vřelo, "je to pravda?"
"N-ne," bránil se Petr, "proč bych se měl dávat k vy-víte-komu? Vždyť…."
"To jako chceš obvinit mého syna, že lže?!" napřímil se Potter senior.
"N-ne, to ne! Ale…"
"Proč?" zeptal se Sirius a koukal na Harryho. Předchozí hádku vůbec nevnímal.
"Co proč?" nechápal Harry.
"Proč jsem byl v Azkabanu?"
"Protože tě obvinili z vraždy třinácti mudlů, Petra a manželů Potterových."
"Ale vždyť jsi tady právě říkal, že za Jamese a Lily může Petr."
"Taky že jo," souhlasil Harry, "jenže on to bravurně zamaskoval tak, že za to můžeš ty."
"A co se stalo potom? Oni mě propustili?"zeptal se zase Sirius.
"Ne ty jsi utekl. Přeměnil ses v psa a utekl jsi. Poté jsi žil v Chroptící chýši. Pak jsme se seznámili a ty ses nastěhoval do svého domu. Loni jsi zemřel, to už jsem ti jednou říkal, na ministerstvu kouzel, kde tě zabila již zmiňovaná Bellatrix."
"PETŘE!!!!!" teď se Sirius opravdu rozkřičel. Slepý by měl problém rozeznat Siriuse Blacka a paní Blackovou.
Sirius byl zaneprázdněn nadáváním Petrovi a zbytek Pobertů přemýšleli o nových zprávách, že si ani nevšimli, že trio odešlo z místnosti.
***********
"Neměl jsi jim to říkat, změníš tím přítomnost, minulost i budoucnost,"ozval se tichý Hermionin hlas na chodbě.
"Hermiono, nemyslíš, že to tak bude lepší? Harry bude mít rodiče a možná i Voldemort bude pryč,"ozval se stejně potichu Ron.
"To sice ano, ale také to může být horší. Všichni můžou být mrtví a Voldemort by mohl vládnout světu."
"Nehádejte se, to nám nepomůže. Už se stalo, teď s tím nic nenaděláme a pojďme zpět. Radši,"ozval se potichu Harry.
Trojice zase vešla do KNP, ale nevšimla si, že celý jejich rozhovor si vyslechla jedna osoba, která stála za rohem.
*****
"Ehm, asi bychom měli jít na snídani, stejně vás nikdo nepozná, takže můžete jít s námi," řekla Hermiona.
Najednou se otevřeli dveře, až všichni leknutím nadskočili. Do dveří vešla Ginny.
"E-e, Ginny? Co tu děláš?" zeptal se Ron.
"Měli byste si dávat pozor na to, jestli vás někdo na chodbě náhodou neslyší, víš bráško?"
"Ty jsi nás slyšela? Ehm………. že to nikomu neřekneš?"nasadil Harry psí oči.
Ginny se na něj podívala. Při tomto pohledu se jí podlamovala kolena, ale nedala na sobě nic znát a nasadila zamyšlený pohled.
"No-o to se uvidí. Když mi vše vysvětlíte, tak neřeknu."
A tak se začalo vysvětlovat. Harry byl často kvůli podrobnostem přerušován Poberty, Poberti byli často přerušováni Hermionou. Jenom Ron se nezapojoval, protože to do teď tak nějak nechápal. Petr se krčil v koutě a vyčkával na ortel, jež má padnout na jeho hlavu a na nějž tak nějak všichni zapomněli.
"To mi jako chcete říct," prohlásila Ginny, když už jí bylo vše pořádně vysvětleno a pochopeno, "že tohle jsou …"
Svoji myšlenku však nedořekla, protože byla přerušena zvukem otevírajících dveří. Všichni stočili svojí pozornost ke dveřím.
Do, již zmiňovaných, dveří vešel …..

5. kapitola

23. ledna 2007 v 18:05 |  Důsledky kouzla
Na chvíli zavládlo v místnosti ticho, které přerušil jako první James.
"Kdo teda jsi?" zeptal se.
"Harry, ne!" varovala Hermiona, ale Harry jí nevěnoval pozornost.
"Jmenuji se Harry James Potter," představil se. Hermiona si rezignovaně povzdechla.
"Když ty seš Potter," přemýšlel James nahlas, "tak to jsme nejspíš příbuzní, ne?"
"Hm, nejspíš," přitakal Harry.
"Takže seš syn tety Emy!" vybafl James radostně.
"Ehm, já nevím, kdo je teta Ema," přiznal se Harry.
"Jak to, že nevíš? Vždyť …."
"Jmenuji se Harry JAMES Potter," řekl Harry a na své druhé jméno dal veliký důraz.
"Ale …. počkat!" James vypadal, že právě zjistil, že barva spodního prádla Severuse Snape není černá, jaksi všichni mysleli.
"Čekám," odpověděl Harry.
"To mi tady jako chceš říct, že TY jsi můj syn?"
"Ne, tvoje babička," odpověděl Harry s úsměvem.
Sirius se začal šíleně smát.
James si pyšně Harryho prohlížel. Nakonec skončil u očích.
"A kdo je tvoje matka?" zeptal se.
"Lily," odpověděl Harry. Petr se začal dusit jídlem. Sirius zíral na Harryho s otevřenou pusou a jednou rukou mlátil Červíčka do zad, aby mu pomohl uvolnit dýchací cesty. James se díval jako vyoraná myš.
"To jako chceš říct," pravil po chvíli ticha Sirius, "že tady Dvanácterák skončí nakonec s Evansovou"?
"Skonči," přitakal Harry, "a to doslova a do písmene."
"Jak …." to myslíš, se chtěl James zeptat, ale pak mu došel význam Harryho slov. "Takže jsme já a Lily mrtví?"
Harry přikývl na souhlas.
"Proč?"
"Proč jste mrtví? Voldemort vás zabil."
"Ale proč?"
"Protože existuje jedna věštba. To by bylo na dlouhé povídání."
"Takže já jsem mrtvý?" zeptal se znenadání Sirius.
Harry přikývl.
"Kdy, kde, jak?" rychlé, výstižné.
"Před rokem na ministerstvu kouzel jsi propadl obloukem," odpověděl místo Harryho Ron.
"A co jsem tam proboha dělal?" zděsil se Sirius.
"No…víš….já," začal se vymlouvat Harry.
Remus si toho všiml, tak pravil: "Týden je dlouhý, takže nám to můžeš říct někdy déle."
Harry se na něho vděčně podíval.
Najednou začal Petr strašlivě mlaskat.
"Červíčku!!!" vykřikl Harry naštvaně, "přestaň mlaskat!"
"Harry, nech ho být! On nemůže za to, že neumí jíst! A vůbec, proč na něho řveš?" bránil svého kamaráda James.
"Kdybys věděl, co udělal, tak se ho tak nezastáváš," pravil Harry a vražedně se přitom díval na Petra.
"A nechceš nám říct, jak dopadl Petr?" zeptal se Sirius. "A přitom nám také můžeš sdělit, co udělal tak strašného."
Mezitím Petr výrazně zbledl.
"Můžu vám to říct, ale momentálně si tím nechci kazit den," pravil Harry. Avšak pravou rukou poklepával na levém předloktí. James se Siriusem si tohoto pohybu nevšimli a společně se dohadovali o svém osudu. Pouze Remus nevěřícně těkal pohledem z Harryho, na Harryho předloktí a následně na Petra.
"A hele," spustil Sirius zničehonic, "proč tě moje smrt tak ovlivnila?"
"Protože jsi byl něco jako můj otec."
"Otec? A kdy teda James zemřel?" nechápal Sirius.
"Když mi byl rok," odpověděl Harry popravdě.
"Co?! Tak brzo?"
Poté byl v místnosti klid.
"No, ehm," protrhl ticho Remus, "já se na svůj osud nemusím vyptávat. Když tak se můžu zeptat sám sebe."
"To máš pravdu," potvrdil Harry a zívl si.
He, nějak brzo se ti chce spát, nezdá se ti?"
"Ne, nezdá," odpověděla místo Harryho Hermiona, "už je totiž devět hodin."
"Devět? Vždyť než jsme se tady objevili, byly tři hodiny."
"Jo, ale když jste se tady objevili," odpověděl Ron, "bylo sedm hodin."
"Tak to abychom šli spát," navrhl Harry.
Pobertové souhlasili.
A tak se šlo.

4. kapitola

21. ledna 2007 v 18:36 |  Důsledky kouzla
"Vy tady na mě neřvěte! Myslíte si, že jsem rád, že je mrtvý?! Musím vás bohužel zklamat! Mně taky vadí, že umřel, ale úplně z jiného důvodu než vás! Vám jde pouze o zachování VZNEŠENÉHO rodu Blacků, ale mě jde o něco víc! Byl to nejlepší přítel mého otce! A byl vlastně mým druhým tátou, když je můj otec mrtvý! Z jejich původní party mi zbyl pouze Remus! A tohle (ukázal prstem na Siriuse) JE Sirius Black!" Harry dokončil svojí vzteklou odpověď mohutným odfouknutím.

Naštvaně se otočil a vyběhl z ředitelny a pořádně za sebou práskl dveřmi.
To snad ne, co si o sobě sakra myslí? vztekal se v duchu. Já jsem nechtěl, aby zemřel. Byla to moje chyba a vím to. Kdybych byl býval poslechl Hermionu, nic z toho by se nestalo.
Jak se tak Harry utápěl v sebelítosti, tak si nevšiml postavy jdoucí proti němu a logicky do ní narazil.

"Promiňte, já jsem nechtěl. Omlouvám se, vážně, já vás neviděl a..."omlouval rychle a ani si nevšiml, do koho vrazil.

"Harry, Harry uklidni se."Byl to Lupin.

Ustaraně si prohlížel Harryho, který měl v očích smutný výraz.

"Jé, ahoj Lupine. Co tu děláš?"

"Potřebuji mluvit s Brumbálem. Co se stalo Harry? Něco se děje, vidím to na tobě."

"Nic se neděje, to se ti jen zdá. Už musím jít. Zatím se měj,"chtěl odejít, ale Lupin ho chytl za zápěstí a nepustil.

"Sakra já je jednou zabiju. Táhnout Petra až do ředitelny. To mi nemohli pomoct?!"ozývalo se brblání Remuse mladšího.

"Remusi, ostatní jsou v ředitelně, když tak za nima běž," řekl Harry hned, jak se z rohu vynořil Remus a Petrem na zádech.

"Jo a co tu děláš ty? Nemáš tam být náhodou taky?"zeptal se nevšímaje si osoby vedle Harryho.

Lupin starší šokovaně hleděl na sebe v mladším vydání a na Petra.
Každému normálnímu člověku se při spatření své vlastní mladší verze něco honí hlavou.
Proboha to jsem já a Petr! A když jsem tady já a Petr, takže tady bude .... Ne, to není možné. Co bychom tady dělali? Počkat, to tady bude i James a Sirius? Ježkovy voči, takže se setkali i s Harrym? Tak v tom případě nechci vidět ty následky.

"No, správně bych tam měl být," odpověděl Harry a zamyšlenosti starého Lupina si nevšímal, "ale nějak jsem se naštval a…. a víš co? Jdu tam s tebou."
Harry a mladší Remus společně nesoucí Petra se vydali k ředitelně. Ani ne po jednom kroku se zastavili, protože starší Lupin pořád stál zamyšleně na místě.
"Ehm," odkašlal si Harry, aby upoutal jeho pozornost, "Lupine, to tam budeš stát až do večera, nebo půjdeš s námi?"
Nyní pro změnu koukal Remus mladší jako vyoraná myš.
Harry se však nezabýval ani jedním člověkem nesoucí jméno Remus Lupin a sám vláčel Petra, i když opravdu velice nerad, do ředitelny.

Ti dva lidé nesoucí jméno Remus Lupin se na sebe nevěřícně zadívali a poté beze slova následovali Harryho Pottera.

***
Po Harryho odchodu zavládlo v ředitelně ticho, protože si všichni urovnávali své myšlenky.
Siriusovy myšlenky směřovaly na odbor záhad, kde má zemřít. Druhá jeho myšlenka směřuje k Harrymu jako k Jamesově synovi.
James celou svoji mysl zaplnil chlapcem jménem Harry Potter. To, že právě v této době čichá kytičky zespoda je vedlejší.
Brumbál se tiše vybavil s obrazem, který křičel na Harryho.
Hermiona a Ron se ustaraně dívali na dveře.
Po chvíli se Brumbál otočil a promluvil: "Asi by to tuto situaci chtělo vyřešit, nemyslíte?"

Všichni souhlasně pokývali hlavami. Najednou se otevřely dveře, ve kterých stanul Harry společně s Petrem. Za ním pomalu přicházeli Lupinové.

"Co na mě koukáte, jako na nějakého boha?" podivil se Harry a praštil vztekle Petra na zem. Vztekle ne proto, že by měl stále vztek, ale protože si zrovna vzpomněl, co Petr udělal jeho rodičům. Poté se posadil do křesla.
"Jsem rád, že jsme se tu sešli všichni. Rád bych věděl, co se stalo," řekl Brumbál laskavě.
Lupinové se posadili do nabízených křesel. Mladší verze samozřejmě poblíž jeho přátel, a začal vyprávět.
"Hele," ozval se James, jakmile Remus skončil vypravování, "proč s tím Petrem tak třískáš? Už tak je dost blbej."
"Ále," mávl nad tím Harry rukou.

"A navíc," řekl Sirius, "nechcete se představit? Už mi tak nějak došlo, že vy všichni nás tak nějak znáte, ale jak my máme znát vás? Samozřejmě vás se to netýká, profesore Brumbále."

Tak tedy došlo na představování. Začalo to tedy od nejmladšího po nejstaršího.
Když se představoval Lupin starší, Sirius si nemohl odpustit: "Téda, Reme, jsem nevěděl, že z tebe bude takovej fešák, až vyrosteš."
Doufám, že vám je jasné, že se všichni začali smát.
Když se dosmáli, zeptal se Harry: "Profesore, co kdyby tu na chvíli zůstali?"
Hermiona po něm hodila výhružný pohled.
"Harry," pravil ustaraně Brumbál, "víš, že …."
"Ano, vím, že tím změním minulost, současnost a budoucnost a takové ty keci, jenže copak se minulost nezměnila jejich příchodem sem?"

Brumbál se na chvíli zamyslel. V ředitelně padlo ticho a čekali na ředitelův verdikt. Po chvíli Brumbál prohlásil: "Týden."
"Týden čeho?" nechápal Ron.
"Týden tady mohou zůstat, ale ani o chvilku dýl."
"Super!" ozvalo se dvojhlasně od Siriuse a Jamese.
Chvíli si domlouvali co a jak. Poté nechali Brumbála s Lupinem starším o samotě. Kroky Pobertů a všem známého tria směřovali do komnaty nejvyšší potřeby.
Tam se objevilo sedm křesel, u každého stoleček s oblíbeným nápojem a v Petrově případě ještě nějaké to velké množství pochutinek.

"Takže," řekl Harry, když se posadil do svého křesla, "je na čase, abyste věděli, co se vlastně stalo."
"Harry, to nemůžeš!" protestovala Hermiona.

"Můžu Hermiono a ty ani nikdo jiný mi v tom nezabrání. Já chci mít rodinu a normální život tak mi v tom nebraň!"

3. kapitola

18. ledna 2007 v 20:07 |  Důsledky kouzla
"Napadlo mě, že …"
"Na to ani nemysli Harry!" okřikla ho Hermiona.
"A proč ne?"
"Proč ne? Ty se ptáš proč ne?! Vždyť tím změníš minulost!"
"Současnost!" opravil ji Harry naštvaně.
"To je jedno! Prostě ne!"
"Ale potom bych měl rodiče a …"
"Ty nemáš rodiče?" podivil se James.
"Jamesi? Sklapni!" osopil se na Pottera Potter.
Sirius se začal smát: "To bylo dobrý! He he! Takhle ho setřela jenom …"
"Lily, já vím," doplnil Harry svého kmotra.
"Jak to, že znáte nás a Lily?" zeptal se Remus na otázku, která se všem honila v hlavách.
"Harry! Ne!" řekla Hermiona.
"Jo, Remus má pravdu," přidal se Sirius, "a ještě jste nám neřekli, kdo jste."
Harry se najednou zasekl: Ale co řeknou na to, že jsem já já? Představím se: "Jsem Harry Potter, syn Jamese Pottera a Lily Evansové, teda Potterové. Bohužel ses mými rodiči nemůžete setkat, protože jsou pohřbení kdoví kde." To už jim rovnou můžu rezervovat místo vedle táty, protože z tohoto zjištění je chytne infarkt a …
"Harry?"
Harry najednou začal vnímat. Všichni se dívali právě na Harryho.
"Ehm…souhlasím s vámi," odpověděl po nějakém tom zaváhání, protože mu připadalo blbé se ptát, na co se ho ptají.
Sirius propukl v smích: "To jsem rád, že s námi souhlasíš, že se jmenuješ, ale my bychom chtěli vědět, JAK se jmenuješ."
"No, ehm, já jsem …"
"Harry!" ozval se zdáli hromový hlas, "nechceš zajít na čaj? Už dlouho jsi tu nebyl!"
"Díky Hagride!" zavolal Harry nazpátek, "ale zrovna teď nemám čas!"
"Tak příště!"
"Kdo to je?" zeptal se Sirius.
"Jenom Hagrid," mávl nad tím rukou Harry.
"Cože? Kecáš!" řekl radostně James.
"Ne, nekecám. A teď pojďte, ať to co nejdříve vyřešíme."
"A proč to musíme řešit?" zeptal se Sirius.
"Neptej se, nebo ti nasadím na krk obraceč času a vrátíš se zase pěkně zpátky," odvětil Harry a vydal se směrem k hradu. Ron s Hermionou ho následovali.
"He he!" teď se smál pro změnu James, "ten ti to natřel jako Evansová! Ha Ha… tak, checht, bychom mohli, checht, jít za nimi, ať nám neutečou. Kdo ví, jak se ten hrad za těch třicet let změnil."
"Ehm," ozvalo se poblíž nich zakašlání.
"Ano Náměsíčníku?" zeptal se Sirius.
"Chtěl jsem jenom vědět, jak odtáhneme Petra? Vždyť ho tady nemůžeme jen tak nechat."
Všichni tři přítomní sklopili svůj zrak k zemi, kde se, jak hodně široký, tak dlouhý, rozplácl Červíček.
"Já se s ním táhnout nebudu," pronesl Sirius a ušklíbl se, jako by pod ním leželo něco smrdutého a odporného.
"Fajn, takže je odsouhlaseno, že ho tady necháváme," prohlásil James a vydal se k hradu.
"Souhlasím s Jamesem," řekl rychle Sirius a spěchal za Jamesem.
"Já je jednou přetrhnu," brmlal si Remus, když se táhl s Petrem.
***
"Ehm, na co čekáte?" zeptal se James, když došel před ředitelnu. Před ředitelnou postával Harry společně s Ronem a Hermionou.
"Čekáme, až Ron vytáhne králíka z klobouku," odpověděl Harry.
Snape měl pravdu, pomyslel si Harry, táta je pěknej nafoukanec. A jak si pořád čechrá ty vlasy! Dneska jsem to už viděl šestkrát! Ne, už sedmkrát…ale je s ním legrace, to se mu musí nechat.
"Na co tady čekáte?" zeptal se Sirius, když se konečně dostal k naší čtveřici.
"Prý na nějakého Rona, co má vytáhnout z klobouku králíka," informoval James.
"Aha, tak to jo."
"Harry?" zeptal se vlídný starý hlas za pěticí.
Pětice se otočila. Pětice spatřila Brumbála. Brumbál spatřil pětici. Svojí pozornost nevěnoval trojici, ale dvojici.
"Citronové karamelky," pravil Brumbál a pohledem těkal se Siriuse na Jamese.
"Ó, to je od vás milé, ale nechci, děkuji," řekl ten druhý jmenovaný.
Brumbál se jen usmál pod vousy a vstoupil na schody za chrličem, které se tam před chvilkou objevily. Po cestě pokynul Harrymu, ať ho následuje společně s celou tou bandou.
"Takže," řekl Brumbál, když se za posledním z příchozích zavřely dveře ředitelny, "co se to tu dě…"
Dřív, než stačil něco říct, byl nehorázně přerušen.
"Ty! Ty jeden …" rozkřičel se jeden z obrazů. Bohužel mu však nikdo nevěnoval značnou pozornost. "HARRY POTTERE!" rozkřičel se naplno. "Jak jsi mohl mého praněcovnuka nechat zemřít na odboru záhad?!!! Vždyť to byl Black! Jemu bylo souzeno zemřít někde vznešenou smrtí a ne někde na nějakém ministerstvu propadnout obloukem! A ještě si najdeš tady náhradu! (ukázal na Siriuse) Sice mi připomíná Siriuse, ale …"
"Sirius Black?" zeptal se nevěřícně Sirius.
"Harry Potter?" zeptal se nevěřícně James a sledoval Harryho.

2. kapitola

17. ledna 2007 v 15:42 |  Důsledky kouzla
"A-Ale t-to nejsem já," vykoktal ze sebe James.
"C-Co? T-To….P-Proč…..j-jak…."začala koktat tentokrát postava.
"No, ehm, zdravím," ozval se Remus, jehož zdravý mozek začal fungovat nejdříve. "My jsme jen v knize našli kouzlo, které nás dostalo do budoucnosti."
"Ty jsi hrozná drbna Reme. Musíš hned všechno vykecat?" naštval se Sirius.
"No, měl jsem pocit, že by jsme mu to měli říct," hájil se vlkodlak.
"A kdo to vlastně je?" přidal se do debaty James, když si postavu pořádně doprohlédl.
"Ehm," odkašlala si postava, aby dala najevo, že tam je a že ho slyšela.
"Co je za rok a kdo jsi ty?" vybafl znenadání James.
Harry se na ně chvilku zamyšleně díval.
Poté odpověděl se smutkem v očích: "No, řeknu to takhle. Dostali jste se asi o dvacet let dopředu, JAMESI. Víte, jak se dostat zpátky?" otázku ,kdo je' záměrně vynechal, čehož si ovšem nikdo nevšímal, protože byli zabrání do svých myšlenek.
"No, vlastně nevíme," odpověděl po pravdě Remus, "říkal jsem jim to, ale neposlouchali."
"Spíše jsi s tím přišel pozdě," plácnul jen tak Sirius.
"Tak v tom případě musíme za Brumbálem," odvětil Harry a čtveřice (spíše dvojice, protože Remus s Harrym souhlasil a Petr z tolika zážitků omdlel) na něj nevěřícně zírala.
Než se zmohl kdokoli na odpověď, hradní brána se otevřela a z ní vyběhli dva studenti.
"Harry! Harry!" křičel jeden ze dvou studentů, "nebudeš mi věřit, co jsem našel!"
"Rone, proboha zpomal! Vždyť ti sotva stačím a Harry nikam neuteče!" vykřikl druhý ze studentů.
Čtveřice, která přicestovala časem, jen nechápavě pozorovala scénku před sebou. Když studenti, jeden z nichž se jmenoval Ron a druhý Hermiona, doběhli k Harrymu, zarazili se. Nevěřícně přejížděli pohledem Poberty.
"To snad ne!" rozkřikla se hned Hermiona.
Ronovi ujelo tiché "ty vole", za což si vysloužil od Hermiony pohlavek.
"Hermiono, to jsou, jak asi víš, Pobertové. Našli prý nějaké kouzlo, které je sem dostalo," vysvětloval nervózně Harry.
Všichni teď stáli neschopni pohybu a šokovaně hleděli jeden na druhého se svýma myšlenkami. Hermiona s Ronem si lámali hlavu, jak se tam čtyři nově příchozí mohli dostat a nově příchozí přemýšleli o tom, proč je tihle ti tři studenti znají. Jen Harry si lámal hlavu s následky.
"Tak asi bychom měli jít za tím Brumbálem," řekl smutně Harry po úporném přemýšlení, jestli si užít se svým otcem, nebo ho raději poslat zpět do bezpečí.
"Si padlej na palici? Se dostanem do budoucnosti a máme to jít hned vykecat? Bez toho, abychom si užili? Tak to teda ne!" řekl rázně Sirius. A James jen souhlasně přikyvoval.
"SIRIUSI, tohle už vážně není hra! Ty si myslíš, že bych nebyl rád, kdyby jste tu zůstali? Ale to prostě nejde! Chápeš? Je to vážnější něž myslíš!" řekl Harry zoufale.
Fajn, tak se jenom uklidnit, říkal si Harry v duchu. Já jsem v pohodě. Jenom právě přede mnou stojí můj otec ve věku kolem šestnácti let, nesmíme opomenout, že s ním stojí také můj kmotr, a přemlouvají mě, ať tady můžou zůstat. Tím pádem mám určit jejich osud, můj osud a ………kurva, já se na to vyseru!
"Harry, možná bychom je tu mohli na chvíli nechat, ne? Bude sranda. Já nevím jak ty, ale já bych se rád seznámil s tvým tá…" řekl Ron, ale Harry ho rychle přerušil, protože nechtěl, aby Ron dořekl větu…
"Možná máš pravdu Rone. Jenom na chvíli."
"Juchů! Bude srandá!" prozpěvoval si Sirius. Remus těkal pohledem z Rona na Harryho a z Harryho na Jamese.
"To snad ne! Harry! To je vážné! A ty se uklidni Siriusi, chováš se vážně jako malé dítě!" vynadala jim Hermiona.
"Hermi, jen na pár dnů. Mám na to právo! Prosím," nasadil Harry psí oči.
Čtyřka sice nechápala, na co má právo, ale následovali jeho příkladu a také nasadili psí oči. Hermiona je přejela přísným pohledem, ale pak změkla.
"Tak fajn. Ale oznámíme to Brumbálovi!"
"Ale…." ozvalo se nespokojené mrmlání ze všech stran.
"Rone, na co jsi přišel?" vzpomněl si najednou Harry, že mu jeho kamarád něco chtěl.
"Jó, vlastně. Našel jsem v jedné knížce, jak se stát zvěromágem za pár měsíců a Hermiona souhlasila, že bychom to zkusili," začal nadšeně vyprávět Ron.
Siriusovi se na tváři usadil úšklebek, ale zrovna když chtěl něco říct, Hermiona ho uzemnila: "Nevím, co jsi chtěl říct, ale vím, že jsi zvěromág."
Nyní na ní Pobertové koukali opravdu značně nevěřícně.
Na chvíli nastalo ticho, které přerušil Harry.
"Hermiono?"
"Ano?" odpověděla dotázaná.
"Co by se stalo kdyby….."
to be continued ;-)

Kam dál