Leden 2007

5. kapitola

23. ledna 2007 v 18:05 Důsledky kouzla
Na chvíli zavládlo v místnosti ticho, které přerušil jako první James.
"Kdo teda jsi?" zeptal se.
"Harry, ne!" varovala Hermiona, ale Harry jí nevěnoval pozornost.
"Jmenuji se Harry James Potter," představil se. Hermiona si rezignovaně povzdechla.
"Když ty seš Potter," přemýšlel James nahlas, "tak to jsme nejspíš příbuzní, ne?"
"Hm, nejspíš," přitakal Harry.
"Takže seš syn tety Emy!" vybafl James radostně.
"Ehm, já nevím, kdo je teta Ema," přiznal se Harry.
"Jak to, že nevíš? Vždyť …."
"Jmenuji se Harry JAMES Potter," řekl Harry a na své druhé jméno dal veliký důraz.
"Ale …. počkat!" James vypadal, že právě zjistil, že barva spodního prádla Severuse Snape není černá, jaksi všichni mysleli.
"Čekám," odpověděl Harry.
"To mi tady jako chceš říct, že TY jsi můj syn?"
"Ne, tvoje babička," odpověděl Harry s úsměvem.
Sirius se začal šíleně smát.
James si pyšně Harryho prohlížel. Nakonec skončil u očích.
"A kdo je tvoje matka?" zeptal se.
"Lily," odpověděl Harry. Petr se začal dusit jídlem. Sirius zíral na Harryho s otevřenou pusou a jednou rukou mlátil Červíčka do zad, aby mu pomohl uvolnit dýchací cesty. James se díval jako vyoraná myš.
"To jako chceš říct," pravil po chvíli ticha Sirius, "že tady Dvanácterák skončí nakonec s Evansovou"?
"Skonči," přitakal Harry, "a to doslova a do písmene."
"Jak …." to myslíš, se chtěl James zeptat, ale pak mu došel význam Harryho slov. "Takže jsme já a Lily mrtví?"
Harry přikývl na souhlas.
"Proč?"
"Proč jste mrtví? Voldemort vás zabil."
"Ale proč?"
"Protože existuje jedna věštba. To by bylo na dlouhé povídání."
"Takže já jsem mrtvý?" zeptal se znenadání Sirius.
Harry přikývl.
"Kdy, kde, jak?" rychlé, výstižné.
"Před rokem na ministerstvu kouzel jsi propadl obloukem," odpověděl místo Harryho Ron.
"A co jsem tam proboha dělal?" zděsil se Sirius.
"No…víš….já," začal se vymlouvat Harry.
Remus si toho všiml, tak pravil: "Týden je dlouhý, takže nám to můžeš říct někdy déle."
Harry se na něho vděčně podíval.
Najednou začal Petr strašlivě mlaskat.
"Červíčku!!!" vykřikl Harry naštvaně, "přestaň mlaskat!"
"Harry, nech ho být! On nemůže za to, že neumí jíst! A vůbec, proč na něho řveš?" bránil svého kamaráda James.
"Kdybys věděl, co udělal, tak se ho tak nezastáváš," pravil Harry a vražedně se přitom díval na Petra.
"A nechceš nám říct, jak dopadl Petr?" zeptal se Sirius. "A přitom nám také můžeš sdělit, co udělal tak strašného."
Mezitím Petr výrazně zbledl.
"Můžu vám to říct, ale momentálně si tím nechci kazit den," pravil Harry. Avšak pravou rukou poklepával na levém předloktí. James se Siriusem si tohoto pohybu nevšimli a společně se dohadovali o svém osudu. Pouze Remus nevěřícně těkal pohledem z Harryho, na Harryho předloktí a následně na Petra.
"A hele," spustil Sirius zničehonic, "proč tě moje smrt tak ovlivnila?"
"Protože jsi byl něco jako můj otec."
"Otec? A kdy teda James zemřel?" nechápal Sirius.
"Když mi byl rok," odpověděl Harry popravdě.
"Co?! Tak brzo?"
Poté byl v místnosti klid.
"No, ehm," protrhl ticho Remus, "já se na svůj osud nemusím vyptávat. Když tak se můžu zeptat sám sebe."
"To máš pravdu," potvrdil Harry a zívl si.
He, nějak brzo se ti chce spát, nezdá se ti?"
"Ne, nezdá," odpověděla místo Harryho Hermiona, "už je totiž devět hodin."
"Devět? Vždyť než jsme se tady objevili, byly tři hodiny."
"Jo, ale když jste se tady objevili," odpověděl Ron, "bylo sedm hodin."
"Tak to abychom šli spát," navrhl Harry.
Pobertové souhlasili.
A tak se šlo.

4. kapitola

21. ledna 2007 v 18:36 Důsledky kouzla
"Vy tady na mě neřvěte! Myslíte si, že jsem rád, že je mrtvý?! Musím vás bohužel zklamat! Mně taky vadí, že umřel, ale úplně z jiného důvodu než vás! Vám jde pouze o zachování VZNEŠENÉHO rodu Blacků, ale mě jde o něco víc! Byl to nejlepší přítel mého otce! A byl vlastně mým druhým tátou, když je můj otec mrtvý! Z jejich původní party mi zbyl pouze Remus! A tohle (ukázal prstem na Siriuse) JE Sirius Black!" Harry dokončil svojí vzteklou odpověď mohutným odfouknutím.

Naštvaně se otočil a vyběhl z ředitelny a pořádně za sebou práskl dveřmi.
To snad ne, co si o sobě sakra myslí? vztekal se v duchu. Já jsem nechtěl, aby zemřel. Byla to moje chyba a vím to. Kdybych byl býval poslechl Hermionu, nic z toho by se nestalo.
Jak se tak Harry utápěl v sebelítosti, tak si nevšiml postavy jdoucí proti němu a logicky do ní narazil.

"Promiňte, já jsem nechtěl. Omlouvám se, vážně, já vás neviděl a..."omlouval rychle a ani si nevšiml, do koho vrazil.

"Harry, Harry uklidni se."Byl to Lupin.

Ustaraně si prohlížel Harryho, který měl v očích smutný výraz.

"Jé, ahoj Lupine. Co tu děláš?"

"Potřebuji mluvit s Brumbálem. Co se stalo Harry? Něco se děje, vidím to na tobě."

"Nic se neděje, to se ti jen zdá. Už musím jít. Zatím se měj,"chtěl odejít, ale Lupin ho chytl za zápěstí a nepustil.

"Sakra já je jednou zabiju. Táhnout Petra až do ředitelny. To mi nemohli pomoct?!"ozývalo se brblání Remuse mladšího.

"Remusi, ostatní jsou v ředitelně, když tak za nima běž," řekl Harry hned, jak se z rohu vynořil Remus a Petrem na zádech.

"Jo a co tu děláš ty? Nemáš tam být náhodou taky?"zeptal se nevšímaje si osoby vedle Harryho.

Lupin starší šokovaně hleděl na sebe v mladším vydání a na Petra.
Každému normálnímu člověku se při spatření své vlastní mladší verze něco honí hlavou.
Proboha to jsem já a Petr! A když jsem tady já a Petr, takže tady bude .... Ne, to není možné. Co bychom tady dělali? Počkat, to tady bude i James a Sirius? Ježkovy voči, takže se setkali i s Harrym? Tak v tom případě nechci vidět ty následky.

"No, správně bych tam měl být," odpověděl Harry a zamyšlenosti starého Lupina si nevšímal, "ale nějak jsem se naštval a…. a víš co? Jdu tam s tebou."
Harry a mladší Remus společně nesoucí Petra se vydali k ředitelně. Ani ne po jednom kroku se zastavili, protože starší Lupin pořád stál zamyšleně na místě.
"Ehm," odkašlal si Harry, aby upoutal jeho pozornost, "Lupine, to tam budeš stát až do večera, nebo půjdeš s námi?"
Nyní pro změnu koukal Remus mladší jako vyoraná myš.
Harry se však nezabýval ani jedním člověkem nesoucí jméno Remus Lupin a sám vláčel Petra, i když opravdu velice nerad, do ředitelny.

Ti dva lidé nesoucí jméno Remus Lupin se na sebe nevěřícně zadívali a poté beze slova následovali Harryho Pottera.

***
Po Harryho odchodu zavládlo v ředitelně ticho, protože si všichni urovnávali své myšlenky.
Siriusovy myšlenky směřovaly na odbor záhad, kde má zemřít. Druhá jeho myšlenka směřuje k Harrymu jako k Jamesově synovi.
James celou svoji mysl zaplnil chlapcem jménem Harry Potter. To, že právě v této době čichá kytičky zespoda je vedlejší.
Brumbál se tiše vybavil s obrazem, který křičel na Harryho.
Hermiona a Ron se ustaraně dívali na dveře.
Po chvíli se Brumbál otočil a promluvil: "Asi by to tuto situaci chtělo vyřešit, nemyslíte?"

Všichni souhlasně pokývali hlavami. Najednou se otevřely dveře, ve kterých stanul Harry společně s Petrem. Za ním pomalu přicházeli Lupinové.

"Co na mě koukáte, jako na nějakého boha?" podivil se Harry a praštil vztekle Petra na zem. Vztekle ne proto, že by měl stále vztek, ale protože si zrovna vzpomněl, co Petr udělal jeho rodičům. Poté se posadil do křesla.
"Jsem rád, že jsme se tu sešli všichni. Rád bych věděl, co se stalo," řekl Brumbál laskavě.
Lupinové se posadili do nabízených křesel. Mladší verze samozřejmě poblíž jeho přátel, a začal vyprávět.
"Hele," ozval se James, jakmile Remus skončil vypravování, "proč s tím Petrem tak třískáš? Už tak je dost blbej."
"Ále," mávl nad tím Harry rukou.

"A navíc," řekl Sirius, "nechcete se představit? Už mi tak nějak došlo, že vy všichni nás tak nějak znáte, ale jak my máme znát vás? Samozřejmě vás se to netýká, profesore Brumbále."

Tak tedy došlo na představování. Začalo to tedy od nejmladšího po nejstaršího.
Když se představoval Lupin starší, Sirius si nemohl odpustit: "Téda, Reme, jsem nevěděl, že z tebe bude takovej fešák, až vyrosteš."
Doufám, že vám je jasné, že se všichni začali smát.
Když se dosmáli, zeptal se Harry: "Profesore, co kdyby tu na chvíli zůstali?"
Hermiona po něm hodila výhružný pohled.
"Harry," pravil ustaraně Brumbál, "víš, že …."
"Ano, vím, že tím změním minulost, současnost a budoucnost a takové ty keci, jenže copak se minulost nezměnila jejich příchodem sem?"

Brumbál se na chvíli zamyslel. V ředitelně padlo ticho a čekali na ředitelův verdikt. Po chvíli Brumbál prohlásil: "Týden."
"Týden čeho?" nechápal Ron.
"Týden tady mohou zůstat, ale ani o chvilku dýl."
"Super!" ozvalo se dvojhlasně od Siriuse a Jamese.
Chvíli si domlouvali co a jak. Poté nechali Brumbála s Lupinem starším o samotě. Kroky Pobertů a všem známého tria směřovali do komnaty nejvyšší potřeby.
Tam se objevilo sedm křesel, u každého stoleček s oblíbeným nápojem a v Petrově případě ještě nějaké to velké množství pochutinek.

"Takže," řekl Harry, když se posadil do svého křesla, "je na čase, abyste věděli, co se vlastně stalo."
"Harry, to nemůžeš!" protestovala Hermiona.

"Můžu Hermiono a ty ani nikdo jiný mi v tom nezabrání. Já chci mít rodinu a normální život tak mi v tom nebraň!"

3. kapitola

18. ledna 2007 v 20:07 Důsledky kouzla
"Napadlo mě, že …"
"Na to ani nemysli Harry!" okřikla ho Hermiona.
"A proč ne?"
"Proč ne? Ty se ptáš proč ne?! Vždyť tím změníš minulost!"
"Současnost!" opravil ji Harry naštvaně.
"To je jedno! Prostě ne!"
"Ale potom bych měl rodiče a …"
"Ty nemáš rodiče?" podivil se James.
"Jamesi? Sklapni!" osopil se na Pottera Potter.
Sirius se začal smát: "To bylo dobrý! He he! Takhle ho setřela jenom …"
"Lily, já vím," doplnil Harry svého kmotra.
"Jak to, že znáte nás a Lily?" zeptal se Remus na otázku, která se všem honila v hlavách.
"Harry! Ne!" řekla Hermiona.
"Jo, Remus má pravdu," přidal se Sirius, "a ještě jste nám neřekli, kdo jste."
Harry se najednou zasekl: Ale co řeknou na to, že jsem já já? Představím se: "Jsem Harry Potter, syn Jamese Pottera a Lily Evansové, teda Potterové. Bohužel ses mými rodiči nemůžete setkat, protože jsou pohřbení kdoví kde." To už jim rovnou můžu rezervovat místo vedle táty, protože z tohoto zjištění je chytne infarkt a …
"Harry?"
Harry najednou začal vnímat. Všichni se dívali právě na Harryho.
"Ehm…souhlasím s vámi," odpověděl po nějakém tom zaváhání, protože mu připadalo blbé se ptát, na co se ho ptají.
Sirius propukl v smích: "To jsem rád, že s námi souhlasíš, že se jmenuješ, ale my bychom chtěli vědět, JAK se jmenuješ."
"No, ehm, já jsem …"
"Harry!" ozval se zdáli hromový hlas, "nechceš zajít na čaj? Už dlouho jsi tu nebyl!"
"Díky Hagride!" zavolal Harry nazpátek, "ale zrovna teď nemám čas!"
"Tak příště!"
"Kdo to je?" zeptal se Sirius.
"Jenom Hagrid," mávl nad tím rukou Harry.
"Cože? Kecáš!" řekl radostně James.
"Ne, nekecám. A teď pojďte, ať to co nejdříve vyřešíme."
"A proč to musíme řešit?" zeptal se Sirius.
"Neptej se, nebo ti nasadím na krk obraceč času a vrátíš se zase pěkně zpátky," odvětil Harry a vydal se směrem k hradu. Ron s Hermionou ho následovali.
"He he!" teď se smál pro změnu James, "ten ti to natřel jako Evansová! Ha Ha… tak, checht, bychom mohli, checht, jít za nimi, ať nám neutečou. Kdo ví, jak se ten hrad za těch třicet let změnil."
"Ehm," ozvalo se poblíž nich zakašlání.
"Ano Náměsíčníku?" zeptal se Sirius.
"Chtěl jsem jenom vědět, jak odtáhneme Petra? Vždyť ho tady nemůžeme jen tak nechat."
Všichni tři přítomní sklopili svůj zrak k zemi, kde se, jak hodně široký, tak dlouhý, rozplácl Červíček.
"Já se s ním táhnout nebudu," pronesl Sirius a ušklíbl se, jako by pod ním leželo něco smrdutého a odporného.
"Fajn, takže je odsouhlaseno, že ho tady necháváme," prohlásil James a vydal se k hradu.
"Souhlasím s Jamesem," řekl rychle Sirius a spěchal za Jamesem.
"Já je jednou přetrhnu," brmlal si Remus, když se táhl s Petrem.
***
"Ehm, na co čekáte?" zeptal se James, když došel před ředitelnu. Před ředitelnou postával Harry společně s Ronem a Hermionou.
"Čekáme, až Ron vytáhne králíka z klobouku," odpověděl Harry.
Snape měl pravdu, pomyslel si Harry, táta je pěknej nafoukanec. A jak si pořád čechrá ty vlasy! Dneska jsem to už viděl šestkrát! Ne, už sedmkrát…ale je s ním legrace, to se mu musí nechat.
"Na co tady čekáte?" zeptal se Sirius, když se konečně dostal k naší čtveřici.
"Prý na nějakého Rona, co má vytáhnout z klobouku králíka," informoval James.
"Aha, tak to jo."
"Harry?" zeptal se vlídný starý hlas za pěticí.
Pětice se otočila. Pětice spatřila Brumbála. Brumbál spatřil pětici. Svojí pozornost nevěnoval trojici, ale dvojici.
"Citronové karamelky," pravil Brumbál a pohledem těkal se Siriuse na Jamese.
"Ó, to je od vás milé, ale nechci, děkuji," řekl ten druhý jmenovaný.
Brumbál se jen usmál pod vousy a vstoupil na schody za chrličem, které se tam před chvilkou objevily. Po cestě pokynul Harrymu, ať ho následuje společně s celou tou bandou.
"Takže," řekl Brumbál, když se za posledním z příchozích zavřely dveře ředitelny, "co se to tu dě…"
Dřív, než stačil něco říct, byl nehorázně přerušen.
"Ty! Ty jeden …" rozkřičel se jeden z obrazů. Bohužel mu však nikdo nevěnoval značnou pozornost. "HARRY POTTERE!" rozkřičel se naplno. "Jak jsi mohl mého praněcovnuka nechat zemřít na odboru záhad?!!! Vždyť to byl Black! Jemu bylo souzeno zemřít někde vznešenou smrtí a ne někde na nějakém ministerstvu propadnout obloukem! A ještě si najdeš tady náhradu! (ukázal na Siriuse) Sice mi připomíná Siriuse, ale …"
"Sirius Black?" zeptal se nevěřícně Sirius.
"Harry Potter?" zeptal se nevěřícně James a sledoval Harryho.

2. kapitola

17. ledna 2007 v 15:42 Důsledky kouzla
"A-Ale t-to nejsem já," vykoktal ze sebe James.
"C-Co? T-To….P-Proč…..j-jak…."začala koktat tentokrát postava.
"No, ehm, zdravím," ozval se Remus, jehož zdravý mozek začal fungovat nejdříve. "My jsme jen v knize našli kouzlo, které nás dostalo do budoucnosti."
"Ty jsi hrozná drbna Reme. Musíš hned všechno vykecat?" naštval se Sirius.
"No, měl jsem pocit, že by jsme mu to měli říct," hájil se vlkodlak.
"A kdo to vlastně je?" přidal se do debaty James, když si postavu pořádně doprohlédl.
"Ehm," odkašlala si postava, aby dala najevo, že tam je a že ho slyšela.
"Co je za rok a kdo jsi ty?" vybafl znenadání James.
Harry se na ně chvilku zamyšleně díval.
Poté odpověděl se smutkem v očích: "No, řeknu to takhle. Dostali jste se asi o dvacet let dopředu, JAMESI. Víte, jak se dostat zpátky?" otázku ,kdo je' záměrně vynechal, čehož si ovšem nikdo nevšímal, protože byli zabrání do svých myšlenek.
"No, vlastně nevíme," odpověděl po pravdě Remus, "říkal jsem jim to, ale neposlouchali."
"Spíše jsi s tím přišel pozdě," plácnul jen tak Sirius.
"Tak v tom případě musíme za Brumbálem," odvětil Harry a čtveřice (spíše dvojice, protože Remus s Harrym souhlasil a Petr z tolika zážitků omdlel) na něj nevěřícně zírala.
Než se zmohl kdokoli na odpověď, hradní brána se otevřela a z ní vyběhli dva studenti.
"Harry! Harry!" křičel jeden ze dvou studentů, "nebudeš mi věřit, co jsem našel!"
"Rone, proboha zpomal! Vždyť ti sotva stačím a Harry nikam neuteče!" vykřikl druhý ze studentů.
Čtveřice, která přicestovala časem, jen nechápavě pozorovala scénku před sebou. Když studenti, jeden z nichž se jmenoval Ron a druhý Hermiona, doběhli k Harrymu, zarazili se. Nevěřícně přejížděli pohledem Poberty.
"To snad ne!" rozkřikla se hned Hermiona.
Ronovi ujelo tiché "ty vole", za což si vysloužil od Hermiony pohlavek.
"Hermiono, to jsou, jak asi víš, Pobertové. Našli prý nějaké kouzlo, které je sem dostalo," vysvětloval nervózně Harry.
Všichni teď stáli neschopni pohybu a šokovaně hleděli jeden na druhého se svýma myšlenkami. Hermiona s Ronem si lámali hlavu, jak se tam čtyři nově příchozí mohli dostat a nově příchozí přemýšleli o tom, proč je tihle ti tři studenti znají. Jen Harry si lámal hlavu s následky.
"Tak asi bychom měli jít za tím Brumbálem," řekl smutně Harry po úporném přemýšlení, jestli si užít se svým otcem, nebo ho raději poslat zpět do bezpečí.
"Si padlej na palici? Se dostanem do budoucnosti a máme to jít hned vykecat? Bez toho, abychom si užili? Tak to teda ne!" řekl rázně Sirius. A James jen souhlasně přikyvoval.
"SIRIUSI, tohle už vážně není hra! Ty si myslíš, že bych nebyl rád, kdyby jste tu zůstali? Ale to prostě nejde! Chápeš? Je to vážnější něž myslíš!" řekl Harry zoufale.
Fajn, tak se jenom uklidnit, říkal si Harry v duchu. Já jsem v pohodě. Jenom právě přede mnou stojí můj otec ve věku kolem šestnácti let, nesmíme opomenout, že s ním stojí také můj kmotr, a přemlouvají mě, ať tady můžou zůstat. Tím pádem mám určit jejich osud, můj osud a ………kurva, já se na to vyseru!
"Harry, možná bychom je tu mohli na chvíli nechat, ne? Bude sranda. Já nevím jak ty, ale já bych se rád seznámil s tvým tá…" řekl Ron, ale Harry ho rychle přerušil, protože nechtěl, aby Ron dořekl větu…
"Možná máš pravdu Rone. Jenom na chvíli."
"Juchů! Bude srandá!" prozpěvoval si Sirius. Remus těkal pohledem z Rona na Harryho a z Harryho na Jamese.
"To snad ne! Harry! To je vážné! A ty se uklidni Siriusi, chováš se vážně jako malé dítě!" vynadala jim Hermiona.
"Hermi, jen na pár dnů. Mám na to právo! Prosím," nasadil Harry psí oči.
Čtyřka sice nechápala, na co má právo, ale následovali jeho příkladu a také nasadili psí oči. Hermiona je přejela přísným pohledem, ale pak změkla.
"Tak fajn. Ale oznámíme to Brumbálovi!"
"Ale…." ozvalo se nespokojené mrmlání ze všech stran.
"Rone, na co jsi přišel?" vzpomněl si najednou Harry, že mu jeho kamarád něco chtěl.
"Jó, vlastně. Našel jsem v jedné knížce, jak se stát zvěromágem za pár měsíců a Hermiona souhlasila, že bychom to zkusili," začal nadšeně vyprávět Ron.
Siriusovi se na tváři usadil úšklebek, ale zrovna když chtěl něco říct, Hermiona ho uzemnila: "Nevím, co jsi chtěl říct, ale vím, že jsi zvěromág."
Nyní na ní Pobertové koukali opravdu značně nevěřícně.
Na chvíli nastalo ticho, které přerušil Harry.
"Hermiono?"
"Ano?" odpověděla dotázaná.
"Co by se stalo kdyby….."
to be continued ;-)

1. kapitola

5. ledna 2007 v 20:13 Důsledky kouzla

"Hej, bando!" vběhl do společenské místnosti Remus celý udýchaný. "Nebudete mi věřit, co jsem našel."
"Podle toho, jak funíš, řekl bych, že zdrháš před Srabusem," rozchechtal se Sirius.
"Moc vtipný, Tichošlápku," pravil James, jehož pohled neustále směřoval k jedné zrzce, která seděla v rohu nad knihou, "jak by mohl náš Remus utíkat před Srabusem, když by mu mohl v klidu sebrat hromadu bodů."
"Fajn," odpověděl Lupin naštvaně, "když si ze mě hodláte dělat legraci, tak vám to teda neřeknu."
"Tak promiň," udobřoval se Sirius, "a řekni, co pro nás máš za novinku."
Remus vrhl vražedný pohled na Jamese a dal se do vyprávění: "Dneska jsem si chtěl udělat úkol do OPČM, tak jsem šel do knihovny. Když jsem si vytahoval jednu knihu, nechtěně jsem shodil jeden nenápadný svazeček.Tak jsem si tu knížku prohlédl."
"A co jsi tam jako našel?" zeptal se Sirius.
"Kouzlo, které nás dostane do budoucnosti."
Sirius a James se na sebe spiklenecky podívali. James beze slova vstal a vydal se po schodech do ložnice.
"A pamatuješ si, kam jsi tu knihu dal?" zeptal se Sirius s nadějí v hlase.
"Tím jako chceš říct, že jsem hrozný sklerotik?" zeptal se se smíchem Remus.
"To ani ne, ale …"
"Tak jdem, ne?" zeptal se James, který právě sešel ze schodů. "Kam jsi dal tu knihu?"
"Je v oddělení OPČM, čtvrtá skříň po pravé straně, sedmá polička od shora, dvacátá třetí kniha z leva," dával Remus instrukce.
"Promiň Náměsíčníku, že jsem tě považoval za hrozného sklerotika,"omlouval se Sirius.
"To je dobré, už jsem si na ten tvůj styl humoru zvykl."
"Hele, to tady jako hodláte pořád stát a omlouvat se?" ozvalo se ode dveří, "nebo jdem najít tu knihu?"
"Už jdeme, Dvanácteráku," řekl s úsměvem Sirius a vydal se ven z místnosti.
"Petře," obrátil se Remus na zbývajícího kamaráda. Petr však spal na křesle tvrdým spánkem.
"Petře!"
"Co je, já nespím!" bránil se nově probuzený.
"Polez, kluci už šli," řekl Remus, když vycházel z místnosti.
"Počkej!" volal za ním Červíček, "co chtějí kluci udělat?"
"Nevím, ale když to chceš zjistit, tak přidej!"
Oba dva chlapci utíkali Bradavickým hradem směrem do knihovny.
"No to je dost, že jste tady," řekl James, když jeho kamarádi doběhli s funěním do knihovny, "už jsem to našel."
"Hele," přihnal se k hloučku Sirius s knihou v ruce, "tady píšou, že je lepší toto kouzlo udělat někde v otevřeném prostoru, že to sníží možnost, že se objevíme někde ve zdi."
"Tak bychom to mohli zkusit někde na pozemcích," přemýšlel nahlas Remus.
"Dobrý nápad!" vyhrkl James, vytrhl Siriusovi knihu z ruky a vyběhl z knihovny. Zbylí Pobertové spěchali za ním. Zastavili se až uprostřed Bradavických pozemků.
"Takže," řekl Sirius a sebral Jamesovi knihu, "jdeme na to." Poté začal dělat kouzlo podle instrukcí v knize.
"Hele, mě se to nějak nezdá," protestoval Remus.
"Náměsíčníku, vždyť to bude legrace," bránil své počínání James.
"No dobře," povzdychl si Remus, "ale nejdříve bychom měli …"
Najednou se ozval hlasitý výbuch a naše čtveřice už na tomto trávníku v této době nestála.
O nějakých těch dvacet let déle se na Bradavických pozemcích objevily čtyři postavy.
"…najít kouzlo, které nás vrátí zpět," dořekl zaraženě Remus a rozhlédl se kolem sebe.
"Ha, tak jsme to dokázali," zaradoval se Sirius.
"Co jsme dokázali?" zeptal se Petr, který do teď neví, o co se jedná.
"Právě jsme se dostali do budoucnosti," řekl Sirius s pýchou v hlase.
"A podle čeho soudíš? Vždyť to tady vypadá pořád stejně," namítl Remus, když se konečně dorozhlédl.
"Podle vrby mlátičky, protože je o nějaký ten metr vyšší."
"A kam jsme se to vlastně dostali?" zeptal se James.
"Řekl bych, že se nacházíme stále v bradavicích, ale rok nevím," řekl na otázku vlkodlak.
"Hele, támhle někdo jde," odpověděl James, "tak se zeptáme."
"Dobrý nápad," odvětil Sirius. "Hej ty tam!" postava se zastavila, "pojď sem!" postava se vydala k Pobertům.
Tři metry od čtveřice se zastavila a nevěřícně na čtveřici koukala.
"Ehm," řekl Sirius, který nevěřícně těkal pohledem z postavy na Jamese, "Dvanácteráku, neřekl jsi mi, že už ses někdy do budoucnosti dostal."

My

4. ledna 2007 v 21:43 | mm00 |  My
Jak jsme já a Ellion k tomuhle všemu přišly.