2. kapitola

17. ledna 2007 v 15:42 |  Důsledky kouzla
"A-Ale t-to nejsem já," vykoktal ze sebe James.
"C-Co? T-To….P-Proč…..j-jak…."začala koktat tentokrát postava.
"No, ehm, zdravím," ozval se Remus, jehož zdravý mozek začal fungovat nejdříve. "My jsme jen v knize našli kouzlo, které nás dostalo do budoucnosti."
"Ty jsi hrozná drbna Reme. Musíš hned všechno vykecat?" naštval se Sirius.
"No, měl jsem pocit, že by jsme mu to měli říct," hájil se vlkodlak.
"A kdo to vlastně je?" přidal se do debaty James, když si postavu pořádně doprohlédl.
"Ehm," odkašlala si postava, aby dala najevo, že tam je a že ho slyšela.
"Co je za rok a kdo jsi ty?" vybafl znenadání James.
Harry se na ně chvilku zamyšleně díval.
Poté odpověděl se smutkem v očích: "No, řeknu to takhle. Dostali jste se asi o dvacet let dopředu, JAMESI. Víte, jak se dostat zpátky?" otázku ,kdo je' záměrně vynechal, čehož si ovšem nikdo nevšímal, protože byli zabrání do svých myšlenek.
"No, vlastně nevíme," odpověděl po pravdě Remus, "říkal jsem jim to, ale neposlouchali."
"Spíše jsi s tím přišel pozdě," plácnul jen tak Sirius.
"Tak v tom případě musíme za Brumbálem," odvětil Harry a čtveřice (spíše dvojice, protože Remus s Harrym souhlasil a Petr z tolika zážitků omdlel) na něj nevěřícně zírala.
Než se zmohl kdokoli na odpověď, hradní brána se otevřela a z ní vyběhli dva studenti.
"Harry! Harry!" křičel jeden ze dvou studentů, "nebudeš mi věřit, co jsem našel!"
"Rone, proboha zpomal! Vždyť ti sotva stačím a Harry nikam neuteče!" vykřikl druhý ze studentů.
Čtveřice, která přicestovala časem, jen nechápavě pozorovala scénku před sebou. Když studenti, jeden z nichž se jmenoval Ron a druhý Hermiona, doběhli k Harrymu, zarazili se. Nevěřícně přejížděli pohledem Poberty.
"To snad ne!" rozkřikla se hned Hermiona.
Ronovi ujelo tiché "ty vole", za což si vysloužil od Hermiony pohlavek.
"Hermiono, to jsou, jak asi víš, Pobertové. Našli prý nějaké kouzlo, které je sem dostalo," vysvětloval nervózně Harry.
Všichni teď stáli neschopni pohybu a šokovaně hleděli jeden na druhého se svýma myšlenkami. Hermiona s Ronem si lámali hlavu, jak se tam čtyři nově příchozí mohli dostat a nově příchozí přemýšleli o tom, proč je tihle ti tři studenti znají. Jen Harry si lámal hlavu s následky.
"Tak asi bychom měli jít za tím Brumbálem," řekl smutně Harry po úporném přemýšlení, jestli si užít se svým otcem, nebo ho raději poslat zpět do bezpečí.
"Si padlej na palici? Se dostanem do budoucnosti a máme to jít hned vykecat? Bez toho, abychom si užili? Tak to teda ne!" řekl rázně Sirius. A James jen souhlasně přikyvoval.
"SIRIUSI, tohle už vážně není hra! Ty si myslíš, že bych nebyl rád, kdyby jste tu zůstali? Ale to prostě nejde! Chápeš? Je to vážnější něž myslíš!" řekl Harry zoufale.
Fajn, tak se jenom uklidnit, říkal si Harry v duchu. Já jsem v pohodě. Jenom právě přede mnou stojí můj otec ve věku kolem šestnácti let, nesmíme opomenout, že s ním stojí také můj kmotr, a přemlouvají mě, ať tady můžou zůstat. Tím pádem mám určit jejich osud, můj osud a ………kurva, já se na to vyseru!
"Harry, možná bychom je tu mohli na chvíli nechat, ne? Bude sranda. Já nevím jak ty, ale já bych se rád seznámil s tvým tá…" řekl Ron, ale Harry ho rychle přerušil, protože nechtěl, aby Ron dořekl větu…
"Možná máš pravdu Rone. Jenom na chvíli."
"Juchů! Bude srandá!" prozpěvoval si Sirius. Remus těkal pohledem z Rona na Harryho a z Harryho na Jamese.
"To snad ne! Harry! To je vážné! A ty se uklidni Siriusi, chováš se vážně jako malé dítě!" vynadala jim Hermiona.
"Hermi, jen na pár dnů. Mám na to právo! Prosím," nasadil Harry psí oči.
Čtyřka sice nechápala, na co má právo, ale následovali jeho příkladu a také nasadili psí oči. Hermiona je přejela přísným pohledem, ale pak změkla.
"Tak fajn. Ale oznámíme to Brumbálovi!"
"Ale…." ozvalo se nespokojené mrmlání ze všech stran.
"Rone, na co jsi přišel?" vzpomněl si najednou Harry, že mu jeho kamarád něco chtěl.
"Jó, vlastně. Našel jsem v jedné knížce, jak se stát zvěromágem za pár měsíců a Hermiona souhlasila, že bychom to zkusili," začal nadšeně vyprávět Ron.
Siriusovi se na tváři usadil úšklebek, ale zrovna když chtěl něco říct, Hermiona ho uzemnila: "Nevím, co jsi chtěl říct, ale vím, že jsi zvěromág."
Nyní na ní Pobertové koukali opravdu značně nevěřícně.
Na chvíli nastalo ticho, které přerušil Harry.
"Hermiono?"
"Ano?" odpověděla dotázaná.
"Co by se stalo kdyby….."
to be continued ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sherina Sherina | Web | 17. ledna 2007 v 16:15 | Reagovat

kdyby co,??? to snad neni možný....nepřipadá vám nelidský to takhle seknout?....ale jinač velmi pěkné

2 anhai anhai | 17. ledna 2007 v 16:47 | Reagovat

tak to fakt neni fer:-( kdy bude dalsi?

3 Siria Siria | 17. ledna 2007 v 18:00 | Reagovat

Souhlasím. Next please!!!

4 Islanzadi Islanzadi | 17. ledna 2007 v 18:01 | Reagovat

co to je za konec?!! že se nestydíš takhle své věrné čtenáře trápit! :)

5 jana jana | 17. ledna 2007 v 19:09 | Reagovat

fakt skvela povidka

6 Vruon Vruon | 17. ledna 2007 v 23:01 | Reagovat

Sakra to je ale blbej konec :( jak mám teď vydržet do další kapitolky, která zas bude bůh ví kdy?? No jinak je to samozřejmě super a už se nemůžu dočkat pokračování :)

7 mojemalickost00 mojemalickost00 | 18. ledna 2007 v 15:38 | Reagovat

další kapitola je napsaná, jenom ji dát konečnou podobu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama