Únor 2007

7. kapitola

7. února 2007 v 22:44 Důsledky kouzla
"Frede, co tady děláš?" podivil se Ron.
"Já tam ale ještě nejsem," ozvalo se za příchozím, který pořád ještě stepoval ve dveřích.
"Georgi," pravil Harry, "co kdybys TROCHU poodešel od těch dveří, aby se sem mohl Fred dostat?"
"Jasně," dotyčný rychle odstoupil ode dveří směrem do místnosti. Při této činnosti zavadil pohledem o Jamese.
"No, to je dost, brácho, že ses taky uráčil poodejít," hudroval Fred, když vcházel do místnosti. Zastavil se mezi dveřmi a pohled mu sklouzl na Remuse.
"Harry," řekl Georgie směrem k Jamesovi, "prej včera bylo velké pozdvižení. Nevíš o tom náhodou něco?"
"Ehm, Georgi?" ozval se pravý Harry, "já jsem tady."
George otočil svůj nechápavý pohled na Harryho.
"Hele," řekl Fred a ukázal na Remuse, "nepřipomíná vám náhodou tenhle kluk Lupina?"
Sirius se začal smát svým typickým štěkavým smíchem.
Dvojčata se na Blacka otočila.
"A tohle…" řekl George.
"Tenhle," opravil ho Fred.
"…připomíná…."
"….Siriuse Blacka."
Ticho.
Najednou všichni, kromě Freda a George, vybuchli smíchy.
Jakmile se trochu uklidnili, začal Harry vysvětlovat: "Tohle (ukázal na Siriuse) JE Sirius Black. Tenhle kluk JE Remus Lupin (ukázal na dotyčného) a tohle (ukázal na Jamese) NENÍ Harry Potter."
Fred s Georgem OPRAVDU VELICE NECHÁPAVĚ hleděli na všechny okolo.
"Takže, co jste nám přišli říct?" zeptala se Hermiona, aby hovor nestál.
"Brumbál si vyžádal vaší přítomnost," řekl George s pohledem upnutým na Jamese.
"A už vůbec se nedivím," řekl Fred s pohledem těkajícím z Remuse na Siriuse a zpět, "proč vás chce vidět."
"Tak jdeme, ne?" zeptal se Harry ode dveří.
"Jasně," odpověděli Pobertové jako jeden muž a následovali Harryho příkladu.
***
"Hele," řekl Fred před chrličem do ředitelny, "kdo ty teda vlastně jsi?" otočil se na Jamese.
"Jo, to by mě taky zajímalo," řekl George. "Vypadáš jako Harry a …"
"Spíš Harry vypadá jako já," opravil ho James.
"Ale to pak znamená…" pravil Fred.
"…že jsi…." doplnil ho George.
"….James…." doplnil oba dva chlapce James.
"…Potter," doplnil ho Harry.
Chrlič se znenadání otevřel.
Naši přátelé se rozestoupili, aby mohl dotyčný projít z ředitelny.
Po chvilce se na schodech objevil Remus senior.
Jakmile spatřil Poberty, zarazil se, zavrtěl nevěřícně hlavou a se slovy: "To nemůže, dopadnou dobře," odešel.
Naši přátelé vystoupali po schodech k ředitelně, kde následovně Harry zaklepal.
"Hele!" zařval James zezadu, aby ho Harry Slyšel.
Když už jsme u toho Harryho, Harry právě vstoupil do ředitelny na Brumbálovo pozvaní.
"Co se vlastně stalo," řval i nadále, když se prodíral dveřmi, "se Srabusem?!"
Uprostřed místnosti se zastavil. Do zorného pole se mu dostala černá postava, která se křečovitě držela desky stolu. Poté svůj pohled postava stočila na nově příchozí.
"To je snad zlej sen," zavrčel Severus Snape.

6. kapitola

3. února 2007 v 16:17 Důsledky kouzla
Ještě než se vrhnete na čtení........ tuhle kapitolu bychom chtěli věnovat Lestreil jako omluvu za to, co jsme ji vyvedli :(. Lestreil, we so sorry...
-----------------------------------------------------------------
Tu noc přespali všichni v Komnatě nejvyšší potřeby.
Harry se probudil jako první. Protože bylo ještě brzo, rozhodl se, že se trochu projde. Bloudil po hradě a ani nevnímal, kudy jde.
Je možné, abych byl alespoň jednou za život opravdu šťastný? Není to jen sen? Kdyby tenkrát nebylo Petra, asi by se tohle nestalo…počkat, já jim ještě o Petrovi neřekl. Z toho logicky vyplývá, že jim to budu muset říct.
S těmito myšlenkami Harry vešel do Velké síně, která, až na pár jedinců, zela prázdnotou. Usadil se ke stolu a začal jíst, avšak jeho myšlenky se nezabývaly tím, jestli je dobré kombinovat dort s toastem či nikoli. Jeho myšlenky se zabývaly Pobertama.
Radši jim to řeknu, ať to mám za sebou.
S odhodláním a plným žaludkem se vydal zpět do Komnaty.
*******
Mezitím v KNP se vše postupně probouzelo. Nejdříve Sirius, který opatrně probudil Jamese, aby spolu vymysleli, jak probudí Petra. Poté Remus, který se snažil klukům potichu vynadat, že mají blbé nápady. A nakonec, tedy skoro nakonec, zapomněli bychom na Petra, se probudil Ron s Hermionou. Sedli si do křesel, aby si před snídaní trochu pohovořili, ale chyběl tam Harry, čehož si jako první všiml James.
"Kde je Harry?"
"Nevím, možná už šel na snídani,"pokrčil rameny Ron a hlasitě si zívl.
"O půl šestý?" zeptal se Sirius nevěřícně.
"Jak jsi přišel na půl šestou?" otázal se James nevěřícně.
"Protože o půl šestý jsem vstával a Harryho postel byla prázdná."
"Třeba se šel projít,"usoudil Remus.
Jejich debatu přerušil Harry, který právě přišel: "No já si myslím, že Harry už je tu a klidně se ho můžete zeptat, kde byl."
"Kde jsi byl?" zeptala se Hermiona.
Všichni, až na ní, se začali smát. Hermiona pouze nechápavě těkala pohledem po smějících se osobách a potichu si mumlala: "Smysl pro humor mrtvého králíka." Po chvíli smíchu nastalo v místnosti ticho.
" Takže, abych odpověděl na Hermioninu otázku," začal Harry, "byl jsem se projít a při té příležitosti jsem popřemýšlel. Nakonec jsem došel názoru, že vám řeknu vše, na co se zeptáte."
Hermiona se zamračila, Sirius s Jamesem na sebe mrkli, Petr spal, Remus společně s Ronem na celý tento obraz hleděli neutrálně.
"Tak jak vidím, nikdo nemá námitky, tak se ptejte," pravil a posadil se.
Hermiona rezignovaně povzdechla, Ron stále měl neutrálně tupý výraz a pobertové se na Harryho pozorně zadívali a začali klást otázky.
"Proč nenávidíš Petra? Co ti udělal?"zeptal se jako první Sirius.
"Tak tedy,"začal Harry, "to díky Petrovi nemám rodiče."
"Petře, cos udělal Harryho rodičům?" zeptal se ze srandy Sirius. Poté se zatvářil jako bůh pomsty, když mu došlo, KDO jsou Harryho rodiče. "PETŘE!!!!! Cos udělal Jamesovi a Lily?!"
Pohledy Pobertů se stočili na Petra. Petr se jen nechápavě rozhlížel kolem sebe, protože se díky Siriusově zařvání probudil.
"Ehm," odkašlal si Harry, takže pohledy se otočili na něho, " být tebou, tak ještě nevyvádím, protože to ještě není všechno."
Petr se začal krčit u stěny, protože mu došlo, že se tady mluví o něm a tato řeč mu do jeho budoucnosti nepřinese nic pěkného.
"Řeknu vám to nejdůležitější. Petr se přidal k Voldemortovi, zradil mamku s taťkou a kvůli němu byl můj kmotr 12 let v Azkabanu."
"A kdo je tvůj kmotr?" zeptal se Remus, protože jako jediný už tak nějak začal chápat rodinné vztahy v této době.
"Sirius," odpověděl Harry popravdě.
"J- já jsem tvůj kmotr?" zeptal se šokovaně Sirius. "A byl jsem 12 let v Azkabanu?"
"Nutno ještě připomenout," dodal Harry, "že jsi zemřel rukou své sestřenice Bellatrix."
"Petře," zeptal se klidně James, i když to uvnitř něj pořádně vřelo, "je to pravda?"
"N-ne," bránil se Petr, "proč bych se měl dávat k vy-víte-komu? Vždyť…."
"To jako chceš obvinit mého syna, že lže?!" napřímil se Potter senior.
"N-ne, to ne! Ale…"
"Proč?" zeptal se Sirius a koukal na Harryho. Předchozí hádku vůbec nevnímal.
"Co proč?" nechápal Harry.
"Proč jsem byl v Azkabanu?"
"Protože tě obvinili z vraždy třinácti mudlů, Petra a manželů Potterových."
"Ale vždyť jsi tady právě říkal, že za Jamese a Lily může Petr."
"Taky že jo," souhlasil Harry, "jenže on to bravurně zamaskoval tak, že za to můžeš ty."
"A co se stalo potom? Oni mě propustili?"zeptal se zase Sirius.
"Ne ty jsi utekl. Přeměnil ses v psa a utekl jsi. Poté jsi žil v Chroptící chýši. Pak jsme se seznámili a ty ses nastěhoval do svého domu. Loni jsi zemřel, to už jsem ti jednou říkal, na ministerstvu kouzel, kde tě zabila již zmiňovaná Bellatrix."
"PETŘE!!!!!" teď se Sirius opravdu rozkřičel. Slepý by měl problém rozeznat Siriuse Blacka a paní Blackovou.
Sirius byl zaneprázdněn nadáváním Petrovi a zbytek Pobertů přemýšleli o nových zprávách, že si ani nevšimli, že trio odešlo z místnosti.
***********
"Neměl jsi jim to říkat, změníš tím přítomnost, minulost i budoucnost,"ozval se tichý Hermionin hlas na chodbě.
"Hermiono, nemyslíš, že to tak bude lepší? Harry bude mít rodiče a možná i Voldemort bude pryč,"ozval se stejně potichu Ron.
"To sice ano, ale také to může být horší. Všichni můžou být mrtví a Voldemort by mohl vládnout světu."
"Nehádejte se, to nám nepomůže. Už se stalo, teď s tím nic nenaděláme a pojďme zpět. Radši,"ozval se potichu Harry.
Trojice zase vešla do KNP, ale nevšimla si, že celý jejich rozhovor si vyslechla jedna osoba, která stála za rohem.
*****
"Ehm, asi bychom měli jít na snídani, stejně vás nikdo nepozná, takže můžete jít s námi," řekla Hermiona.
Najednou se otevřeli dveře, až všichni leknutím nadskočili. Do dveří vešla Ginny.
"E-e, Ginny? Co tu děláš?" zeptal se Ron.
"Měli byste si dávat pozor na to, jestli vás někdo na chodbě náhodou neslyší, víš bráško?"
"Ty jsi nás slyšela? Ehm………. že to nikomu neřekneš?"nasadil Harry psí oči.
Ginny se na něj podívala. Při tomto pohledu se jí podlamovala kolena, ale nedala na sobě nic znát a nasadila zamyšlený pohled.
"No-o to se uvidí. Když mi vše vysvětlíte, tak neřeknu."
A tak se začalo vysvětlovat. Harry byl často kvůli podrobnostem přerušován Poberty, Poberti byli často přerušováni Hermionou. Jenom Ron se nezapojoval, protože to do teď tak nějak nechápal. Petr se krčil v koutě a vyčkával na ortel, jež má padnout na jeho hlavu a na nějž tak nějak všichni zapomněli.
"To mi jako chcete říct," prohlásila Ginny, když už jí bylo vše pořádně vysvětleno a pochopeno, "že tohle jsou …"
Svoji myšlenku však nedořekla, protože byla přerušena zvukem otevírajících dveří. Všichni stočili svojí pozornost ke dveřím.
Do, již zmiňovaných, dveří vešel …..